Posted in Poezie on Březen 3rd, 2008 by admin
Proměna
Jako se hrubá stavba zvolna mění na dům
omítky obléknou se nahým cihlám
také se svléká stará kůže hadům
změna to není příliš rychlá
Trpělivost je namístě
a vzorek hadích šupin časem
objeví se v omítce
Směr
Šipka značí, kterým směrem dát se
to je ti však platno jenom krátce
další cestu musíš už znát sám
Vybrat si cestu k obrazu svému
vědět, kam jít a kvůli čemu
k obrazu svému vybrat si rám
Střechy
Trpět jak střechy starých stájí
rezavé plechy odmítají
za sucho odpovědnost nést
A na jaře, když sněhy tají
uprostřed noci spatří hříbě
děravou střechou světlo hvězd
Teď ještě ne
Ještěrka kmitne ocáskem a náhle
zbývá ti jenom polovina láhve
Nechceš narušit to mikroklima
co tvou hlavu měkce obejímá
A limit života ti ubíhá
čas vadne jako křehká lodyha
Jen medovina roků neustále zlátne
jak záře slunce na mistrovských plátnech
Mysli si, co chceš
Zamilovávám se do úsměvů, ne do lidí
šťavnatá tráva říká: dělej si, co chceš
stejně tu jednou nebudeš
a sejdeš z mysli, mysli si, co chceš
Zamilovávám se do kopců a do krajin
kde vlaštovky věští déšť
jen tam je hlava čistá, bez pláče
vstupuju do příběhů, ne do dějin