Archive for Listopad 24th, 2008

Posted in Články - Evropa on Listopad 24th, 2008 by admin

Benátky ve znamení šesti smyslů

Šest městských čtvrtí symbolizujících šest smyslů: zrak, sluch, hmat, čich, chuť a šestý smysl. Možná již tušíte, že leitmotivem letošního benátského karnevalu se stalo smyslové vnímání. Toto zcela nové pojetí s sebou přineslo řadu souvisejících doprovodných akcí. Přicházíme na náměstí Svatého Marka a až k nám proniká rytmus bubnů ze sousední čtvrti Castello, které byl přidělen symbol sluchu. Jako by celé Benátky na přelomu ledna a února byly jedním velkým tělem překypujícím životem a protkaným tepnami kanálů.

San Polo, Castello, Dorsoduro, Santa Croce, Cannaregio, San Marco… Zvukomalebné názvy čtvrtí se nám brzy nesmazatelně vrývají do paměti v souvislosti s tím, které smysly zastupují. Oficiální program nabízí vesměs karnevalové reje s hudbou a tancem, ale například v Cannaregiu, zaměřeném na chuť, jsou doplněny ochutnávkami místních specialit, svařeného vína a koktejlů a v Dorsoduru, jemuž byl přidělen hmat, se zájemci mohou zúčastnit karnevalové párty odehrávající se v naprosté tmě. Tato párty byla připravena ve spolupráci s Milánským institutem nevidomých. Zjišťujeme také, že zmíněné rytmy bubnů z Castella jsou balkánskou hudbou a že rumunské kapely, zpěváci a DJové byli na letošní benátský karneval přizváni jako hosté. „Je to originální způsob, jak sjednotit kultury dvou národů, poznamenává na adresu rumunských muzikantů a interkulturních rozdílů starosta Benátek Massimo Cacciari.Tanec masek v Santa Croce, zastupujícím čich, je zpestřen různými vůněmi; jenom netušíme, proč Santa Croce hostí i karneval psů - že by byly na programu také zvířecí pachy?

San Marco jako šestý smyslSan Marco – mysl, mozek, nebo chcete-li, pulsující srdce karnevalu, je hlavním dějištěm po celých deset dní karnevalového období. Stejnojmenné náměstí Piazza San Marco je pak samotným středobodem veškerého dění. Známé architektonické dominanty Dóžecí palác, byzantskou baziliku Sv. Marka, renesanční hodinovou věž s orlojem Torre dell Orologio a rovněž 98,5 metrů vysokou zvonici „campanillu“ tu nyní doplňuje moderní tribuna určená pro doprovodný program a všudypřítomné stánky s maskami na obličej, které si v cenovém rozpětí zpravidla 8 – 25 Euro může pořídit každý, včetně turistů.

K vidění je tu mnoho barevných variant škrabošek ozdobených jemným peřím, které si vybírají a zkouší především ženy. Muži pak volí mezi maskami pierotů, šlechticů, kašparů s rolničkami a „morových doktorů“. Maska morového doktora, tedy lékaře, který působil v minulosti v době epidemie moru, vyvolává směsici hrůzy a respektu – vyznačuje se dlouhým, zobákovitě zahnutým nosem, do jehož dutiny si moroví lékaři vkládali směsici vonných bylin, aby necítili zápach nemocných. Jednoho morového doktora vzápětí potkáváme na nábřeží u přístaviště gondol. I za bílého dne člověka zamrazí, a což teprve potkat tu bledou tvář se zobanem v noci…

Kdo se skrývá pod maskou?Od rána vytrvale prší. To však nic nemění na tom, že přes mosty již proudí zástupy lidí, kteří, ukryti pod deštníky, začínají zaplňovat ulice i náměstí. Dopoledne se objevují první masky, většinou dvojice tradičního benátského vzhledu - velmi zdobné a výpravné. Masky s těmi nejnákladnějšími kostýmy prý dokonce doprovází po městě osobní ochranka - nedivím se. Ochotně pózují fotografům mezi sloupy, v podloubí, u pouličních luceren, na schodech baziliky i na nábřeží. Nastává dlouho očekávaná přehlídka barev, ozdob, emocí a výrazů. Masky zásadně nemluví a vyjadřují se jen posunky. Jako rekvizity jim často slouží vějíře, umělé květiny, zrcátka, ozdobné hole a taštičky à la Madame de Pompadour. Trpělivě vyčkají, až je zvěční desítky zrcadlovek, kompaktů i fotoaparátů v mobilu (občas některá maska podá profesionálně vyhlížejícímu fotografovi svou vizitku s textem „Thank you for sending your photographs“ a mailovým kontaktem) a poté se přesunou na jiné místo opodál.

Otázek, které se mi honí hlavou, je spousta - kdo se asi v maskách ukrývá? Odpovídá pohlaví masek realitě? Je dvojice, která evidentně zobrazuje manželský pár, opravdu manželským párem? Nejsou to dva muži? Nebo dvě ženy? Kdo jsou lidé, jejichž pravé tváře nikdy nespatříme? Byli by i bez masky tak fotogeničtí, jako jsou nyní s maskou? Jaký je jejich věk? Masky prý nenosí jen Benátčané a ostatní Italové, ale samozřejmě i cizinci. Zlí jazykové tvrdí, že pod těmi nejkrásnějšími maskami se skrývají postarší Němky a Francouzsky, kterým dělá zvýšený zájem o jejich osobu nesmírně dobře.

Sáček zrní za 1 EuroKromě stánků s maskami můžete využít i služeb pouličních malířek na obličej, které vás ozdobně nalíčí různými karnevalovými ornamenty. Za zmínku stojí též občerstvení s tradičním místním pečivem a svařákem, který v deštivém únorovém dni opravdu „bodne“. Dalším fenoménem na Piazza San Marco, jenž se ale nevztahuje výhradně ke karnevalu, nýbrž mu turisté mohou holdovat po celý rok, je krmení holubů. Třetí typ stánků tedy nabízí kukuřičná zrna. Holubi jsou ochočení a na turisty zvyklí, zobají z dlaně a nevyplaší je ani blesky fotoaparátů.

Míjíme bezmála půlkilometrovou frontu na kampanilu, a protože hustota turistů se neustále zvyšuje, raději vyrážíme do přilehlých uliček směrem k mostu Ponte di Rialto. Jenže ouha, některé ulice jsou lidmi natolik ucpané, že se chvílemi téměř stojí a posun vpřed probíhá doslova po několika centimetrech. I v tomto davu se mísí masky s běžnými smrtelníky, ale čím dál více turistů již má na obličeji také nějakou tu škrabošku, aby lépe dotvářeli karnevalový kolorit. Přibývá i partiček v jednotných bláznivých převlecích, například zebry a žirafy, tlouštíci a tlusťošky, různě pomalovaní lidé představující jakési etnické skupiny, či parta rozverných mladíků v bílých prostěradlech s čepičkou, kteří jdou za kondomy. Inu, fantazii se meze nekladou.

Z mostu Rialto pozorujeme masky na gondolách a jiných plavidlech – je to zas něco úplně jiného. Nejedná se již o tradiční benátské kostýmy, spíše jsou to pohádkové bytosti, jako Karkulka, Šmoulové, a také inscenovaná dětská svatba.

Nasedáme na vaporetto, místní lodní „autobus“, a z linky č. 1 se při plavbě hlavním kanálem kocháme nádherou všech těch plavidel i starých domů a paláců stojících na zkamenělých borových pilotách a základových deskách z istrijského vápence.

Vaporettem na ostrovČlunem vaporetto se dát zajet i na nedaleké ostrovy v Benátské laguně La Giudecca, San Giorgio Maggiore, Lido, San Michele, Murano, Burano… Po krátké úvaze vyrážíme prozkoumat Murano, kde se nachází velké množství sklářských dílen. Po vyplutí míjíme několik lodních taxíků, policejní člun a také pár gondol. Zručnost gondoliérů při ovládání tohoto jedenáctimetrového plavidla je vskutku obdivuhodná. „Dříve byly gondoly barevné, ale později to senát jako projev přílišného bohatství zakázal a teď jsou všechny černé, říká nám Ital Fabrizio, který umí anglicky. „Plavidlo je asymetrické, aby se dalo lépe ovládat. Vyrábí se až z devíti různých druhů dřeva. Zajímá nás, jestli i na Muranu to žije karnevalem.

Několik masek s námi cestuje lodí, na další narážíme na ostrově. Turisté ale bohužel převažují. Celý ostrov je opět protkán kanály, nachází se zde několik kostelů a velké množství luxusních obchodů. Umělecké sklo v nich samozřejmě převažuje, ale narážíme i na obchody s maskami. Zúčastňujeme se krátké exkurze ve sklářské dílně, kde se narozdíl od paluby lodě dá alespoň na chvíli ohřát. Mistr sklář několika fouknutími a zručnými tahy vyrábí nejprve vysokou vázu a poté figurku koně. Skleněných výrobků nabízejí všude spousty a je tu k vidění tak nepřeberné množství různých stylů, barev a dekorů, že by něco zaujalo snad opravdu každého. Celý ostrůvek oplývá romantickou a uměleckou atmosférou.

Nejrušněji je večerK večeru to v Benátkách teprve patřičně ožívá, skupinky posílené „něčím na zahřátí“ křepčí na Piazza San Marco v rytmu taneční hudby. Občas vás bez varování zasype sprška konfet. Celé náměstí je osvětlené laserovými reflektory takové intenzity, že je zde světla téměř tolik jako ve dne. Objevují se nové a nové masky a na scéně se odehrává jakási show.

To je již na nás trochu příliš a jdeme raději prozkoumat podloubí do míst, kde se nachází kultovní kavárna Florian, prý první v Evropě. V honosném interiéru s mramorovými stoly a se zrcadly ve zlacených rámech si pochutnávají na kávě – jak jinak – šlechtici a dámy v maskách a historických kostýmech. Pro ně je také povolen vstup na slavnostní plesy v benátských palácích, kam osoby bez historických kostýmů nesmějí. Cena vstupného se však i pro masky pohybuje okolo 250 – 450 Euro za osobu.

Již za tmy vapporetem číslo 1 míříme po Velkém kanálu k nádraží Ferrovie Santa Lucia. Karneval šesti smyslů nás inspiroval i obohatil – už teď uvažujeme, že se sem příští rok vrátíme. Přemýšlíme i o tom, že si pořídíme pořádné masky, abychom si ještě lépe tuto zvláštní atmosféru vychutnali. Za dva dny karneval končí závěrečným ohňostrojem a Benátky opět trochu utichnou, i když jistě ne nadlouho.

Psáno v únoru 2008 pro geografický magazín Koktejl